Oxidace  je  ztráta  elektronů- stárnutí, nemoc

Redukce  je přijem elektronů- mládnutí , regenerace.

Oba  tyto vztahy mají být  v rovnováze, pokud možno.

Matička Země však vytváří velké elektromagnetické pole a tím i velké množství volných elektronů, které zvyšují oxidaci a my  chtě nechtě stárneme až ustárneme.

Vyšší oxidace tak není  žádoucí, ale  ani  vyšší redukce, která by oxidaci  dokázala zastavit- Oxidace je hoření plamene svíčky, redukce zhašení plamene a to taky nepotřebujeme. Potřebujeme, aby nám naše svíčka hořela pomalu a dlouho.

Je tu však jeden stav, o kterém se moc nemluví. Tímto stavem je nedokonalá oxidace. Nedotažená oxidace. Nedokončená oxidace.

Pokusím se  to objasnit.

Život  je  závislý  na výrobě a spotřebě energie. Rostliny mají fotosyntézu. Vyšší formy života si musí energii sehnat rozkladem rostlin a jiných živočichů.

Jak ten rozklad probíhá?  Velká část probíhá enzymaticky. Až poslední část získání energie probíhá za přítomnosti kyslíku na vnitřní  membráně  mitochondrie  elektronovým transportem zvaným oxidační fosforylace.

 Připomenu: mitochondrie je aerobní bakterie pozřená anaerobní bakterii a tato vzájemná výměna umožnila vznik forem organismu závislých na kyslíku. Dokonce mají každá jinou DNA.

Oxidace  a kyslík  jsou  tedy  základní předpoklady k získání energie vyšších forem života včetně nás i když  jsme  vlastně  stále  jen shluk  bakterii.

Něco málo  o kyslíku.

Kyslík  je  nejrozšířenější prvek na Zemi , vodík  ve  Vesmíru. Stačí přidat   uhlík  a už máme třeba cukr  a tak dále.

Kyslík má v tabulce  č. 8, což znamená,  že má  také  8 elektronů a to ve dvou slupkách. V první  je 6,   ta je stabilní,  ve druhé  jsou  2. Pokud by byl  jen jeden  říkáme tomu radikál. To jsou velmi reaktivní látky.

Vnější slupku se  snaží  atomy doplnit nebo stabilizovat. Buď si elektron půjčí  jiný prvek   a tím se doplní  nebo naopak. Taky si  je můžou vzájemně  propojit a sdílet a tomu říkáme kovalentní vazba.

Prostě pořád se něco  děje a  nic není v klidu. Říkáme  tomu energie v pohybu. Energie se neztratí  jen  se  mění v jinou formu a tak je mnoho forem molekul  a  z nich sloučeniny, některé stálé, některé méně.

Účelem života  je  entropii to je  vznik neuspořádanosti , něco jako nepořádku stále udržovat  ve  stálosti, ale to stojí námahu resp. energii.

Kyslík podporuje hoření. Silnou oxidaci. Palivo v motoru hoří.

Pokud   kyslík vstupuje  do procesu energií  v živých buňkách, proč ty neshoří, nespálí se jako  je  tomu v motoru?

Tady  je  ten zázrak přírody co to umožnuje. Jmenuje se spinová restrikce. To znamená, že ty 2 elektrony ve vnější slupce kyslíku se netočí stejně jako v palivu, ale v živé  hmotě  se točí proti sobě, mají jiný spin a tak tato finta umožnila  život. Tato spinová restrikce umožní postupné uvolnění energie při  elektronových  změnách tak, aby byla pro buňku dobře  využitelná.

Děje se to tedy ne rychle, ale pomalu v postupných krocích, v postupných kvantech energie. Třeba    cukr  se  postupnou, několika krokovou  oxidací rozloží na své původní  látky z kterých vznikl  v rostlinách na  CO2 a  H2O. Tyto látky jsou neškodné a  organismy  je  umí vyloučit vydýchat  nebo využít pro další syntézu látek.

Jsou ale situace kdy je paliva kyslíku málo a tato postupná oxidace   neproběhne  až do konce, Tím  myslím  tu  nedokončenou oxidaci ze začátku. Pak má buňka problém i při oxidaci tak jednoduché látky jako  je  cukr. Pokud postupný proces nedoběhne do konce, vznikají mezistupně metabolismu jako třeba kyselina mléčná. Buňka se nám okyselí a to není dobře. Pokud se kyselost rychle nenapraví, začne přemýšlet. Mám zpustit  apoptozu, naprogramovanou buněčnou smrt a tím se z procesu života vyloučit a prospět tak  celku a nebo  budu  sobecká a vzpomenu si, že jsem původně anaerobní bakterie, která kyslík nepotřebuje.  Vyloučit poškozenou mitochondrii, kterou kdysi pozřela  a  začít  si žít vlastní život s vlastní DNA.

 Je  pravda  že  částice  mají spin a ten spin třeba u elektronu je balíček informací, něco jako paměť. Tím je možné, že ta informace, paměť ovlivní DNA. Vzpomene  si na  několik  miliard let zpátky , neb  čas  je  relativní a mžikem oka  se z ni stane proměna v jinou  formu energie a to je zároveň i v jinou formu života. Dlouho jsem si myslel, že se zní stane  bakterie anaerobní. Ale poslední práce spíše ukazují, že jde o další formu života, kterou dost opomíjíme.

Touto  formou  života je  něco mezi rostlinami a  bakteriemi na jedné  straně  a živočichy na druhé straně. Je to houba.

 Z našich milých buněk se stanou houby a začnou  svůj  život žít na vlastní pěst. Nepotřebují kyslík, zato látek v našich tělech, jako v dobré půdě mají dostatek.

Není  náhodou  rakovinné  bujení  houba? Jsem o to, čím dále tím více přesvědčen.

Budoucnost léčby tedy závisí možná na tom,  kdo   na úrovní energii dokáže tento stav zvrátit , nebo alespoň  vymyslí  lék na  houby.

Metoda Mariana Medical řeší i tyto problémy. Energie je je jen jedna. Je li ve tvaru  houby, bakterie, viru kosti či jiných tkání  není podstatné. Nemoc je jen jiná  forma energie. Proto působit  na základní energetické rovině  je nutné a prospěšné. Toto  je budoucnost  mediciny.

MUDr.Milan Veselý